Toxicita

[Dudo]

Na to može mať vplyv viacero faktorov,netrafil dobre ranu,vecerpal si jed na niecom inom atd... tiez sa tu aj na stranke rozoberalo skumanie,kde vedci podali hypotezu,ze skorpiony maju 2 druhy jedu-jeden "vystrazny" a druhy trochu o dosť horší.

[adi]

nj , jasne ze tam vplyvalo vela faktorov ....., ale naco sa rozpisovat ....

Aj ja som pocul o tom ze dva druhy jedu ...

[brachy]

Hoj

Ako vsechny druhy jedovatych zivocichu viac krat, udelaji jenom suchu ranu, takze, do rani nepusti vubec jed. Je to pro nich narocne, a nebudu ho zbytecne pouzivat, na takie veci co nevedia sezrat. ...

[oblHis]

Ale pre istotu sa na to nebudem spoliehat

[Dudo]

Jj,myslim ze je stale viacej pripadov kedy tam aj daco vpustili

[Sceptic]

Neviem ci ste uz citali toto:

Kód: Vybrať všetko

http://www.netusil.net/files_public///druhak/poznamky/intoxikace_zivocisnymi_jedy.doc

Neurotoxiny jsou zastoupeny i v jedech běžně chovaných sklípkanů (Theraphosidae), kousnutí většiny druhů však není nebezpečné. Systémové neurotoxické příznaky mohou způsobit zejména zástupci rodů Sericopelma, Phormictopus, Acanthoscurria i často chovaný jihoamerický druh Theraphosa blondii. Cytotoxická, lokálně nekrotizující aktivita, není u většiny nebezpečných druhů pavouků příliš významná.

Nie je uvedene preco bral do uvahy prave tieto druhy.

Mam nasledujucu pracu:

Toxicon. 1994 Oct;32(10):1211-5.
Mygalomorph spider bites: a report on 91 cases in the state of São Paulo, Brazil. - Lucas SM, Da Silva Júnior PI, Bertani R, Cardoso JL.

Z Theraphosidae su tam spomenute dva druhy - Vitalius sp. a Acanthoscurria gomesiana. Uvedene tabulky prepisem do exelu a postupne nahodim. Velmi usmevne bolo zistenie hlavne o Acanthoscurria gomesiana. Tento pavuk bol pred par rokmi ako "prupovidka" medzi chovatelmi oznacovany ako jediny vtackar, ktory dokaze zabit cloveka. Pricom v zaznamenanych 37 pripadoch sa vyskytoval - 21 lokalny bolest, zvysok - opuch, zacervenanie (erytém). Liecenie v 24 priadoch - anestetika, analgetika, antihistaminika (24 cases treated with anaesthetic local block and oral admistration of an analgesic and/or an antihistaminic drug).


Acanthoscurria gomesiana je preto tak vysoko zastupena pretoze v okoli São Paulo je to najrozirenejsi vtackar.

Uviedol by som aj ine ale bolo by to znacne skreslene.


Prezrel som aj casopis Sklipkan:

O jede vtackarov tam bol spomenuty pokus na mysiach, ktoreho graf najdete v inej teme. Jed do sa injekcne zavadzal do lebecnych dutin mysi.

Sklipkan 2002/1 - Hlivka: Biogeografie a fylogeneze sklípkaních jedu

Citujem (viz. graf):

Silnejsi neurotoxicke symtomy byly rovnez pozorovani u nekterych druhu zijicich na stromech. Ve vsech pripadech se intoxikace projevila ruznymi neurotoxickymi nasledkami (porucha metabolizmu, krece, ochrnuti). Analyzy ukazuji konstantni pritomnost polyaminu. Farmakologicke a fyzikalne-chemicke analyzy vedly k objeveni neobvyklyvh peptidovych toxinu.

Zoznam prac, ktore pojednavaju o jede, uhyznutiach vtackarov:
(Ak ma nieco niekto doma nech mi napise PM dohodneme sa.)

Kód: Vybrať všetko

BAERG, W. J. (1945): The Black Widow and the Tarantula. Transactions of the Conneticut Academy of Arts and Sciences 36: 99-113.
BENDRIEN, D. (1997): Bißerfahrung mit einer Cyrtopholis gibbosus FRANGANILLO, 1936 (Araneae: Mygalomorphae: Theraphosidae: Theraphosinae). Arthropoda 6(1): 10.
BONNET, M. S. (2004): The toxicology of Latrodectus tredecimguttatus: the Mediterranean Black Widow Spider. Homeopathy: 93: 27-33.
BRAZIL, V. & J. VELLARD (1926): Contribucao ao estudo do vemeno das arahnas. Mem. Inst. Butantan 3: 243-299.
BRAZIL, V. & J. VELLARD (1930): Das Gift der brasilianischen Spinnen. Seuchenbekämpfung 7: 1-44.
BREITSCHWERDT, M. (2005): Folgen und Behandlung eines Bissunfalls mit Poecilotheria ornata POCOCK 1899. ARACHNE 10(6): 26-28.
BÜCHERL, W. (1956): Südamerikanische Spinnen und ihre Gifte. Arzneimittel Forschung 6: 293-297.
BÜCHERL, W. (1996): Südamerikanische Vogelspinnen; 3. unveränd. Auflage, Nachdruck der 1. Auflage von 1962. Spektrum Akademischer Verlag, Heidelberg.
CHARPENTIER, P. (199?): Stromatopelma Bites. Exothermae 1(1).
CHARPENTIER, P. (1992): Heterscodra maculata. British Tarantula Society Journal 8(2): 11-19.
DIAZ, J. H. (2004): The global epidemiology, syndromic classification, management, and prevention of spider bites. Am. J. Trop. Med. Hyg. 71(2): 239-250.
DIAZ, J. H. & K. E. LEBLANC (2007): Common Spider Bites. American Family Physician 75(6): 869-873.
DOUGHERTY, T. J., T. F. GREENE, W. R. BURKEY & A. RODI (2004): Envenomation from a "Fringed Ornamental" Tarantula (Poecilotheria ornata). Clinical Toxicology 42(5): 768.
FREYVOGEL, T. A., C. G. HONEGGER & Z. MARETIC (1968): Zur Biologie und Giftigkeit der ostafrikanischen Vogelspinne Pterinochilus spec. Acta tropica 25(3): 217-255.
FRITSCHE, M. (2000): Alkohol und seine Folgen. DeArGe Mitteilungen 5(9): 5-6.
GABRIEL, R. (2002): Notes and Observations Regarding the Bite of Poecilotheria pederseni. British Tarantula Society Journal Vol.17(No.2): 61-64.
HALE, R. & A. HALE (1999): The Cause and Effect on the bite of Selenocosmia lanipes. British Tarantula Society website.
HÖFLER, S. (1996): Auswirkungen eines Bisses von Poecilotheria fasciata (LATREILLE, 1804). Arachnol. Mag. 4(7): 8-10.
ISBISTER, G. K., J. E. SEYMOUR, M. R. GRAY & R. J. RAVEN (2003): Bites by spiders of the family Theraphosidae in humans and canines. Toxicon 41: 519-524.
JOHNSON, A. (1991): Hospital discussion. British Tarantula Society Journal 6(3): 12-13.
KNARR, N. (1997): Vogelspinnen-Bißverletzungen und deren individueller Verlauf aus der Sicht des Opfers. Arachnol. Mag. 5(8): 12-13.
LIANG, S. (2004): An overview of peptide toxins from the venom of the Chinese bird spider Selenocosmia huwena WANG [ = Ornithoctonus huwena (WANG)]. Toxicon 43: 575-585.
LIESKE, H. (2005): Ein Erfahrungsbericht über den folgenreichen Biss einer Poecilotheria fasciata (LATREILLE, 1804). ARACHNE 10(6): 29-23.
LUCAS, S. M., P. I. DA SILVA JR, R. BERTANI & J. L. C. CARDOSO (1994): Mygalomorph spiders bites: a report on 91 cases in the state of Sao Paulo, Brazil. Toxicon 32(10): 1211-1215.
MEBS, D. (2000a): Schwarze Witwe. Pages 195-198. Gifttiere. Ein Handbuch für Biologen, Toxikologen, Ärzte und Apotheker. Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft mbH Stuttgart, Stuttgart.
MEBS, D. (2000b): Vogelspinnen. Pages 207-208. Gifttiere. Ein Handbuch für Biologen, Toxikologen, Ärzte und Apotheker. Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft mbH Stuttgart, Stuttgart.
MERTEN, T. (2006): Der Biss einer Eucratoscelus pachypus SCHMIDT & VON WIRTH 1990 und seine Folgen. ARACHNE 11(3): 30-31.
MITCHELL, D. J. (1991): Baboon spiders. British Tarantula Society Journal 6(3): 14.
RÖSSEL, D. (1994a): An die Redaktion, Betr.: 'Rechtliche Fragen bei der Haltung giftiger und gefährlicher Tiere' (DATZ 9/1994). DATZ 47(10): 674-675.
RÖSSEL, D. (1994b): Rechtliche Fragen der Haltung giftiger und gefährlicher Tiere. DATZ 47(9): 577-580.
RÖSSEL, D. (1997): Rechtsfragen bei der Haltung von Spinnen und Skorpionen. Reptilia 2(4): 26.
SCHMIDT, G. (1987): Wie gefährlich sind Spinnenbißvergiftungen wirklich? Natur und Museum 117(7): 197-207.
SCHMIDT, G. (1988): Wie gefährlich sind Vogelspinnenbisse? Deutsches Ärzteblatt 85 Heft 28/29(2): 1424-1425.
SCHMIDT, G. (1989): Efficacy of bites from Asiatic and African tarantulas. Trop Med Parasitol. 40(2): 114.
SCHMIDT, G. (1992): Zur Wirkung von Bissen asiatischer und afrikanischer Vogelspinnen. Arachnol. Anz. 3(4): 11-13.
SPRAUL, C. W., P. WAGNER, G. E. LANG & G. K. LANG (2003): Ophthalmia nodosa durch Vogelspinnenhaare. Ophthalmia nodosa caused by the hairs of the bird spider (Family Theraphosidae) or hairy megalomorph (known in the US as tarantula) – case report and review of the literature. Klin. Monatsbl. Augenheilkd. 220: 20-23.
VERNIER, D. (2003): Life Is In The Little Things & Poke Bite: Blow By Blow Description. Forum Magazine of the American Tarantula Society (Net Version) 12(1): 12-18.
WEICKMANN, D. (1990a): Giftspinnen – Spinnengifte (Teil II). Arachnol. Anz. 5: 5-6.
WEICKMANN, D. (1990b): Giftspinnen – Spinnengifte (Teil III). Arachnol. Anz. 6: 8.
WEICKMANN, D., R. BURDA, R. SAMM, G. SCHMIDT & M. ZIEGLER (1996): Loxosceles HEINECKEN & LOWE, 1835. Eine Giftspinnengattung als biogene Gefahr in Deutschland (Araneae: Sicariidae). Arachnol. Mag. 4(10): 7-9.
WHITCOMB, W. H. & H. V. WEEMS (1976): The tarantula (Family 
Theraphosidae). Entomology Circular 169.
Toxicon. 1994 Oct;32(10):1211-5.
Mygalomorph spider bites: a report on 91 cases in the state of São Paulo, Brazil.
Lucas SM, Da Silva Júnior PI, Bertani R, Cardoso JL.
Sunburst Tarantula (Pterinochilus murinus) envenomation
Seifert, SA Journal of Toxicology: Clinical Toxicology [J. Toxicol.: Clin. Toxicol.]. Vol. 41, no. 5, p. 700. Aug 2003. 

Tarantula Keratouveitis. Case Reports Cornea. 19(3):393-394, May 2000.
Watts, Patrick M.S., F.R.C.S., F.R.C.Ophth.; Mcpherson, Roger F.R.C.Ophth.; Hawksworth, Nick R. F.R.C.S., F.R.C.Ophth.

Toxicon Volume 41, Issue 4, 15 March 2003, Pages 519-524
Bites by spiders of the family Theraphosidae in humans and canines
Geoffrey K. Isbister, Jamie E. Seymour, Michael R. Gray and Robert J. Raven

Toxicon Volume 43, Issue 5, April 2004, Pages 555-574 
Tarantulas: eight-legged pharmacists and combinatorial chemists
Pierre Escoubas and Lachlan Rash

Pokracovanie nabuduce.

[smiguel]

údaje o silné toxicitě jihoamerických Mygalů rodu Acanthoscurria jsou hodně nadnesené. Už léta se nepodloženě udržuje indianská báchorka o jedovatosti těchto sklípaknů. Z vlastní zkušeností vím, jak se indiani bojí všeho včetně velkých pavouků, nerozlišují rody Phoneutria a např. Pamphobeteus nebo Lasiodora. Jeto pro ně prostě "araňa grande"oba umlátí klackem.Pokud jsme se snažili vysvětlit tento rozdíl,vždy nás uzemnili odpovědí ala -no jo,ty jsi bílej,tobě se nic nestane,ale já bych umřel i moji předci umírali...to samé platí i u hadů. Zlinčují stejně křovináře jako hroznýše.Pokud bych se opíral o skutečná fakta,informoval bych se v centrálním středisku pro výzkum živočišných toxinů v Butantanu-http://www.butantan.gov.br/ jed
ROdu Acanthoscurria nepředstasvuje pro člověka o nic větší nebezpečí,jako jedy rodu Avicularia,nebo Aphonopelma,které prokazují pouze malé procento lokálních nekroz,bez přítomnosti neurotoxinů.Opakem se zdá být stepní fauna,která svou biologii přispůsobila k přežití v nehostinných biotopech právě díky predaci vyzbrojené učinným jedem,důvody jsou zřejmé,vzácná kořist nesmí unikonut.Přibližme si pouštní a stepní bezobratlé predátory,např štíři rodu Androctonus,některé pavouky rodu Olios(Sparasiidae)Ctenus(Ctenidae) nebo Např.stepní formy rodu Brachypelma např.Brachypelma emilia která produkuje toxin s výšším obsahem složek fosfolipidu a hlavně kardiolipin,dále dusíkatou bázi cholin a ethanolamin,což představuje docela slušně namíchaný koktejl účinného neurotoxického jedu který může pro člověka do jisté míry znament ohrožení(Agricultural venom list 2008).Pokud bych odpověděl na otázku,který z Theraphosidaeových pavouků je opravdu nebezpečný,zaměřil bych se na druhy rodu Harpactirella a Pterinochilus,u kterých jsou zaznamené závažné otravy,u druhu Harpactirella lighfooti jsou doloženy případy úmrtí a těžké otravy.V publikaci The Tarantula Classification & Identification Guide od amerického arachnologa A.Smitha,kde je dodatek k druhu Harpactirella lighfooti doslovný překlad-pokud není podáno serum,může mít otrava fatální následky...k tomu snad není co dodávat

[D-back]

Ahoj! Aj ja som cital ze H. lightfooti ma silny jed, ale udaje o tom ci moze byt fatalny sa roznia. "Harpactira lightfooti, a baboon spider known from Cape Town and the Paarl region in South Africa are fairly aggressive and people sometimes get bitten. They produce a neurotoxic venom. Bites in humans results in a burning pain at the bite site. The patients after about two hours start to vomit; they show marked signs of shock, become pale and have difficulty walking. Bites are however, never fatal."

http://www.scienceinafrica.co.za/2002/n ... baboon.htm

K tym toxickym by som pridal rody Poecilotheria a Stromatopelma.

[smiguel]

Ano,beru Dr.Dippennara jeznoznačně za nejuznávanějšího jihoafrického arachnologa.Stejně tak Martina R.Filmera,ten se právě k biotaxonomii zaměřil i na toxicitu.Určitě bych nevynechal rod Poecilotheria a Stromatopelma.

[juroBn]

soda bikarbona neutralizuje vceli jed hovorila nam to ucitelka kedy si davno na chemii ....nemohlo by to tak byt aj u vtackarov??..sice aj ked vcela a vtackar maju od seba dost daleko ale predsa to soda neutralizuje aaj zaludocne kiseliny takze by natom mohlo nieco byt alebo nie

[D-back]

soda bikarbona neutralizuje vceli jed hovorila nam to ucitelka kedy si davno na chemii ....nemohlo by to tak byt aj u vtackarov??..sice aj ked vcela a vtackar maju od seba dost daleko ale predsa to soda neutralizuje aaj zaludocne kiseliny takze by natom mohlo nieco byt alebo nie

Zaludocnu kyselinu moze neutralizovat. Ale nie som si isty s tym jedom....mozno ze niektore sucasti ano....ale ze by "cely" jed?....pochybujem ...a okrem toho..ako by si chcel docielit aby soda bikarbona sa dostala do styku s jedom?...ten jed v rane nekomunikuje s vonkajsim svetom...hlbsie casti rany su "zavrete". Jedine keby si podal tu sodu injekcne alebo keby si vytvoril komunikaciu s hlbsimi castami rany nozom...ja by som to radsej nerobil..

[juroBn]

tak za skusku nic nedas a soda je jemny prasok ..a staci aj ked neutralizuje len niektore sucasti jednu mozno..neviem u vcelieho jedu to tak je ale u vtackarov asi nie no neviem..niesom chemik:-))

[D-back]

tak za skusku nic nedas a soda je jemny prasok ..a staci aj ked neutralizuje len niektore sucasti jednu mozno..neviem u vcelieho jedu to tak je ale u vtackarov asi nie no neviem..niesom chemik:-))

Do tej rany nedas nie ze jemny prasok ale ani tekutinu....

A s tym vcelym jedom....si si uplne isty? Raz mi ucitelka povedala ze meno Newton sa vyslovuje tak ze N-E-V-T-O-N ......samozrejme s tym nechcem povedat ze nemoze byt pravda co ti povedala ucitelka...nemam o tom informacie...ale jedno je iste....soda bikarbona vie neutralizovat kysle substancie. V medicine v pripadoch ked clovek z nejakych metabolickych dovodov ma trosku kyslejsiu krv sa dava do zily bikarbonat sodny. Ma alkalizujuce ucinky. A napriek tomu sa infuzia bikarbonatu sodneho v pripade zivot ohrozujucej reakcie na ustipnutie vcelou nepodava. Keby sa s tym dalo zneskodnit jed, urcite by to bol standardny postup...

Mozno ked das do skumavky soda bikarbonu a vceli jed tak vznikne nejaka reakcia ktora MOZNO zneskodni niektore casti jedu....ale podla mna nevies docielit aby sa ta soda bikarbona dostala do styku s depom jedu v tvojom podkozi ci svale, lebo tkaniva okolo hlbsich casti bodneho kanala reaguju zapalom, zvacsuju svoj objem a hermeticky uzatvoria bodny kanal...

[Sceptic]

Par poznatkov z inych zdrojov o Harpactirella lighfooti:

Spiders of Southern Africa

Africkym vtackarom tu venuju par stran. Silu ich jedu uvadzaju ako miernu a nie skodlivu pre cloveka. Vo vacsine pripadov je jed mierny, slaby (venom is mild). Osobne stym nesuhlasim. Uvádzaju, že jed Harpactirella lighfooti narozdiel do inych Africkych vtackarov moze byt silnejsi (severe).

Kód: Vybrať všetko

Spiders of Southern Africa - Astri Leroy, John Leroy - 2000, 96 p.

V tejto knihe opat vtackarom venuju par stran. Spomenuty je aj rod Harpactirella. Harpactirella predstavuje jeden z Africkych rodov. Obyva Juznu Afriku - pricom si robi pavucinove tunely. Su to znacne agresivny lovci. Je uhryznutie moze sposobit:

-strednu palcivu bolest
-vracanie
-mozne to vyustit do roznych tazsich komplikacii ako sok alebo kolaps

Uhyrznutie nie je smrtelne, zotavenie nastava priblizne po 24 hodinach.
Ziadne vtackare v USA nie su povazovane za vyznamne jedovate. Avsak jed Aphonopelma hentzi obsahuje necrotoxin, ktory sa ukazal ako nebezbecny srdcovemu tkanivu mysi.

Kód: Vybrať všetko

Medical and Veterinary Entomology - Gary Mullen, Lance Durden (Eds.), Academic Press, 597 pp. (hardback), ISBN 0-12-510451-0.

[Sceptic]

Tabulky pripravene z:

Kód: Vybrať všetko

Mygalomorph spider bites: a report on 91 cases in the state of São Paulo, Brazil. Lucas SM, Da Silva Júnior PI, Bertani R, Cardoso JL.

Abstrakt

Kód: Vybrať všetko

Laboratório de Artrópodos, Instituto Butantan, Sao Paulo, Brazil.

From 1966 to 1991 91 cases of bites due to mygalomorph spiders were recorded at the Hospital Vital Brazil, Instituto Butantan, Sao Paulo, Brazil, representing less than 1% of all spider bites. The diagnosis was confirmed by positive identification of the spider involved. Envenoming is generally mild, the main symptom is local pain, and there is minor oedema and erythema. The data confirm the assumption that these nonaggressive spiders pose no health problem.

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/7846 ... t=Abstract

[Sceptic]

Tabulka zahrna aj podrad Mygalomorphae. Celad Theraphosidae nie je konkretne uvedena.

[Sceptic]

Okolnosti uhryznutia a jeho klinické prejavy na ľudí identifikovaných druhov vtáčkarov z Austrálie

Tabuľka je pripravená zo záznamov z rokov 1978 – 2002, pričom vychádza len z priamo identifikovaných pavúkov, ktoré uhryznutie spôsobili. Výsledky tohto výskumu preukazujú, že jed austrálskych vtáčkarov nie je pre človeka smrteľný. Tabuľku som upravil a skrátil o dva prípady uhryznutia. Tie neboli dostatočne zdokumentované. Všetky uvedené prípady sa udiali na Northern Queensland, okrem posledného, ktorý sa stal na západe od Northern Queensland. U každého prípadu sú viditeľné stopy po vniknutí chelicier, ktoré som do tabuľky neuvádzal.

Iné zaznamenané prípady uvedené v článku:

Žena v Austrálii bola uhryznutá dospelým samcom Phlogiellus spp. Nasledovala lokálna bolesť, opuch, zmenená citlivosť v uhryznutej ruke, nevoľnosť a vracanie po dobu 6 – 8 hodín (Raven a Gallon, 1987).

V dvoch prípadoch z Japonska javili pacienti stuhnutosť kĺbov po niekoľko týždňov od uhryznutia (Takaoka 2001).

Bites by spiders of the family Theraphosidae in humans and canines, Geoffrey K. Isbistera,Jamie E. Seymourb, Michael R. Grayc, Robert J. Ravend

[Sceptic]

Tabulka obsahuje na porovnanie zastupcov bakterie, hadov po skorpiona. Toxin bol podany intravenozne mysiam.
LD50 znamena, ze po podani urciteho mnozstva davky zomrie 50 percent testovanych objektov.


______________LD50
Velkost davky (μg/kg)

Clostridium botulinum Botulinum toxin (bakteria) 0.0003
Crotalus viridis helleri (had) 1.3
Crotalus adamanteus (had) 1.5
Oxyuranus scutellatus (had) 2
Crotalus atrox (had) 2.2
Agkistrodon piscivorus (had) 4
Agkistrodon contortrix (had) 11
Androctonus australis (skorpion) 17
Notechis scutatus (had) 25
Naja siamensis (had) 75

Podla: Mebs (2002) a Russell (2001)

Prevzate z:

Kód: Vybrať všetko

Klaassen, C.D. 2008: Casarett and Doull's Toxicology: The Basic Science of Poisons, 7th edition. 

LD

Kód: Vybrať všetko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Smrteln%C3%A1_d%C3%A1vka

Pre istotu:
Androctonus australis, mnozstvo injekcne podaneho toxinu 17 μg/kg, pricom pri podani tohto toxinu zomrelo 50 percent vsetkych testovanych mysi.


Podobne zamerane tabulky, treba brat s rezervou. Problem je s chybajucimi atributami LD50. Sice tych 50 percent prezije ale mozu mat vedlajsie efekty (napr: poskodenie mozgu atd.). Nemusia uhynut hned ale az po par dnoch. Jed, ktory zabije mys, nemusi zabit v podobnej davke cloveka. Jed niektorych hadov je nebezpecny vdaka specifikacii na ich "jedalnicek" napr: mysi (hlodavce) ,pricom cloveku nemusi vyrazne ublizit. Na vypocitanie smrtiacej davky pre cloveka chybaju udaje ako priemerne mnozstvo vyluceneho jedu pri uhryznuti jednotlivym zastupcom tabulky.

Horeuvedene druhy vsak patria k toxicky vyznamnym aj pre ludi.


Trochu poctov. Vyberiem si druh Crotalus atrox:
Pri jednom uhryznuti vypusti 175-600 mg jedu. LD50 podana intravenozne pre mys je 2,72 mg/kg . Pri tomto mnozstve zabije 500 gramov "mysi" z 1 kg (LD50). Obecne sa berie, ze jedna mys ma 20 gramov - to mame 25 ks do 500 gramov alebo 50 ks mysi do 1 kg. Pri spodnom mnozstve jedu po jednom uhryznuti podanych intravenozne (175 mg) dokaze zabit 1608 mysi. OT: Na zabitie cloveka tymto hadom je odhadovana davka 100 mg jedu.

[Sceptic]

LD50 (ng sucheho jedu/mg hmyzu) podanom na Blatta orientalis

__________________________________LD50
Brachypelma albopilosum ____________50.3
Avicularia metallica_________________10.0


Na porovanie:
Atrax robustus samica_______________9.7
Atrax robustus samec_______________20.0
Loxosceles deserta_________________5.1


Podotykam, ze LD 50 sa tyka len jeho testovania na hmyze a nevyjadruje skutocnost, ktoru by sposobila na cloveku. Preto moze prist porovnanie Atrax robustus samica vs Avicularia metallica senzacne. Opat plati, ze jed je ucinny hlavne na zvierata, ktorymi sa zivia. Zjednodusene: Niektore zlozky jedu u Atrax robustus su nebezpecne aj pre cloveka, pricom Avicularia metallica ich nemusi mat ale na hmyz posobi rovnako rychlo.

Cela tabulka sa nachadza:

Kód: Vybrať všetko

Kuhn-Nentwig L, Stöcklin R, Nentwig W. 2011: Venom composition and strategies in spiders: is everything possible? Advances in Insect Physiology 40: 1-87

Data su prevzate z:

Kód: Vybrať všetko

Friedel, T. and Nentwig, W. 1989: Immobilizing and lethal effects of spider venoms on the cockroach and the common mealbeetle. Toxicon 27, 305–316.

[Sceptic]

Kód: Vybrať všetko

Santana, R.C.; Perez, D.; Dobson, J.; Panagides, N.; Raven, R.J.; Nouwens, A.; Jones, A.; King, G.F.; Fry, B.G. Venom Profiling of a Population of the Theraphosid Spider Phlogius crassipes Reveals Continuous Ontogenetic Changes from Juveniles through Adulthood. Toxins 2017, 9, 116. 

Praca potvrdzuje, ze u skumanych jedov celadi Theraphosidae su pocas ontogenezi zmeny v jeho sile a zlozeni. U Phlogius crassipes poukazuje, ze silnejsi jed maju dospeli samci ako dospele samice. Predpoklada sa, ze dospely samec je vystaveny pri hladani samice z dovodu parenia vacsiemu riziku, kedze samica obyva cely cas priestor odkial nemusi prakticky vobec vychadzat. Samec sa tymito potulkami za parenim vystavuje nechcene ako korist a musi sa ubranit. Zmeny v jede Phlogius crassipes vykazovali dospele samice aj podla velkosti. Autori sa domnievaju, ze je to z dovodu zmeny typu potravy.