Atypus muralis (Atypidae) Mygalomorphae

Diskusia hľadom iných pavúkov, slovenské pavúky, wolfspiders, reclusa, čierna vdova, Nephila spp. a iné

Moderátori: Sceptic, bebekexxx

Napísať odpoveď
smiguel
skúsený chovateľ
Príspevky: 88
Dátum registrácie: 20. Januára 2009, 19:48
Bydlisko: Zlin
Kontaktovať užívateľa:
Atypus muralis (Atypidae) Mygalomorphae

Príspevok od užívateľa smiguel » 22. Januára 2009, 11:00

Podřád: Mygaleomorphae
Čeleď: Atypidae (Thorell, 1870)
Rod: Atypus (Latreille, 1804)
Druh: Atypus muralis (Bertkau, 1890)
Velikost-2-2,8cm
Výskyt: pannonský prvek
Stanoviště: Pannonské termofykum, lokálně početné kolonie
statut- Zákonem chráněný druh
Charakter lokalit:
nezastíněné xerotermní ekotony, vřesoviště, jižně orientované kopce nejč. krascového typu nebo svahy vulkanického původu.
klípkanci jsou pavoukovci s noční aktivitou.
Celý život se odehrává v rource podobné punčoše. Podle ní můžeme také poznat stáří a velikost pavouka. Dle jakosti a složení zeminy mohou rourky dosahovat i 20 cm do hloubky. Část punčošky vyčnívá nad terénem jako lapací past na kořist. Sklípkan loví tak, že číhá uvnitř rourky, než si punčochu sedne nebo přiletí hmyz. Následně přes pavučinu prokousne své dlouhé dopředu zahnuté chelicery a vstříkne do kořisti trávící enzymy, které kořist ochromí a začnou tak rozkládací proces mimotělního trávení. Hodovat může i několik hodin až den. Po vydatném úlovku vydrží hladovět i několik týdnů.
Sklípkánci patří mezi pavouky s několikaletým vývojem.
Samičky mohou žít i více jak 8 let. Samečci dospívají kolem 3-4 roku, kdy začátkem jara opouštějí své nory a vydávají se hledat punčochy samic. Mláďata se líhnou ještě téhož roku a přečkávají v bezpečí matčiné rourky, kde jsou ještě přikrmována částí natrávené kořisti. Počet mláďat záleží na stáří a velikosti samice, zpravidla je to však mezi 30-80 spiderlinu ve velikosti 1mm. Následujícím jarem, ve 2-3 svleku (ekdyse) opouštějí rodné hnízdo, vylézají na konce stébel okolních rostlin, kde se nechají unášet větrem do okolí.
Je diametrální rozdíl mezi chovem Theraphosidaeových pavoukovců a čeledí Atypidae.Celý rod Atypus zahrnuje druhy s rel.složitým stupněm vývoj.cyklů.Atypus muralis což by byl zřejmě díky své velikosti asi nejzajímavější pro chov v zajetí je bohužel úzce vázán na stepní společenstva a chart.biotop.Nastolení těchto podmínek v zajetí je téměř nemožné,právě díky potravinové specializaci a zimováním v neposlední řadě je reprodukce běh na dlouhou trať ..Populace Atypus muralis mají na území střední Evropy klesající tendenci,proto bych se snažil spíše udržet tento relikt v přirozeném prostředí,než provádět amaterské pokusy o "zdomácnění"v chovech.
Naposledy upravil/-a smiguel v 12. Júla 2010, 19:55, upravené celkom 3 krát.

pan.am

Príspevok od užívateľa pan.am » 8. Júna 2009, 20:53

Ahoj Stando, zname se z prednasek Prof. Hujera z UK:-) CHtel bych se zeptat, jdou sklipkanci rodu Atypus udrzet v zajeti?

smiguel
skúsený chovateľ
Príspevky: 88
Dátum registrácie: 20. Januára 2009, 19:48
Bydlisko: Zlin
Kontaktovať užívateľa:

Príspevok od užívateľa smiguel » 10. Júna 2009, 17:58

Ahoj Pavle :) problématiku chovu vzácných a chráněných druhů se mi snad ani nechce připomínat, sam jistě víš, že se jedná o druhy,které jsou vázané na charakteristický druh biotopu a jeho společenstev. Zasadní problem však spatřuji v hybernaci a její načasování

smiguel
skúsený chovateľ
Príspevky: 88
Dátum registrácie: 20. Januára 2009, 19:48
Bydlisko: Zlin
Kontaktovať užívateľa:

Príspevok od užívateľa smiguel » 10. Júna 2009, 17:58

v květnu 2009 se nám na jižní Moravě podařilo nalézt unikátní lokalitu, kde monitorujeme dva druhy sklípkanků Atypus muralis a Atypus piceus, přičemž pro druh Atypus muralis je to jednoznačně nejsevernější doložený výskyt.

Užívateľov profilový obrázok
Sceptic
Administrátor stránky
Príspevky: 2392
Dátum registrácie: 28. Decembra 2005, 16:20
Bydlisko: ZA
Kontaktovať užívateľa:
Re: Atypus muralis(Atypidae)Mygalomorphae

Príspevok od užívateľa Sceptic » 17. Júna 2013, 19:23

Atypus muralis

České pasáže sú vybrané z článku:

Kód: Vybrať všetko

Řezáč M. 2009. Rozšíření a ochrana pavouků sklípkánků (Araneae: Atypus spp.) v České republice. Příroda, Praha, 28: 3–43.
Abstrakt: Ve střední Evropě se vyskytují tři druhy sklípkanů rodu Atypus. V České republice je nejhojnější sklípkánek hnědý (Atypus affinis), nejvzácnější sklípkánek pontický (Atypus muralis). Biotopem sklípkánka pontického jsou relikty kontinentální stepi, které se zachovaly na pozvolných svazích. Půda je zde poměrně hluboká, zásaditá, většinou vzniklá na minerálně bohaté spraši. Kvůli absenci stromového a keřového patra jsou tyto biotopy vystaveny teplotním a vlhkostním kontrastům. V posledních desetiletích v důsledku ukončení pastvy zarůstají expanzivními travami a dřevinami. Sklípkánek černý obývá suché submediteránní trávníky, suché bylinné lesní lemy a světlé xerotermní doubravy na svazích. Tento druh vyžaduje bazickou půdu, může být ale mělčí než u předešlého druhu. I biotopy s. černého jsou zatlačovány dřevinami. Sklípkánek hnědý obývá řídké zakrslé xerotermní doubravy. Tyto biotopy jsou chráněny před teplotními a vlhkostními kontrasty stromovým patrem. Na rozdíl od předešlých dvou druhů s. hnědý nepreferuje bazické horniny. Extrémně mělká půda na jeho stanovištích zamezuje zarůstání, a tak jsou v současném středoevropském klimatu stabilní. Nejvhodnějším managementem lokalit sklípkánků je regulované spásání. Příliš intenzivní pastva však může populace sklípkánků poškodit.
Sklípkánci žijí v jednoduchých poměrně hlubokých vertikálních norách, které si hloubí pomocí mohutných bazálních článků chelicer. Hloubka nor závisí na hloubce substrátu. U dospělých jedinců nebývají nory mělčí než 10 cm, ve spraši mohou být až jeden metr hluboké. Trubice jsou položeny vodorovně nebo vzácněji vyčnívají kolmo k povrchu přichyceny ke skále nebo k bázi rostlin. Doupata sklípkánků se na lokalitách vyskytují ve skupinách. Doupata sklípkánkům slouží nejen jako ochrana před nepříznivými klimatickými podmínkami, ale poskytují jim účinný úkryt před útoky přirozených nepřátel, především hrabalek (Gertsch 1979); u nás se na lov sklípkánků specializují vzácné hrabalky Aporus pollux (Kohl, 1888) a A. unicolor (Spinola, 1808). Když sklípkánek zaregistruje živočicha pohybujícího se po nadzemní části jeho doupěte, vyběhne k němu, zasekne drápky chelicer přes stěnu trubice do nebo okolo těla kořisti a přimáčkne ji do poddajné pavučiny. Tento způsob lovu vedl u sklípkánků k nápadnému prodloužení drápků chelicer (Gertsch 1979). Pavouk pak pavučinu proděraví a vtáhne kořist do nory. Dříve, než začne kořist konzumovat, vrátí se k díře a vyspraví ji (Bristowe 1958). Sklípkánci nejsou v potravě nijak vybíraví, konzumují vše, co mohou takovýmto způsobem ulovit, především mnohonožky, stínky, brouky (hlavně střevlíky), ale i plže, žížaly, cvrčky, škvory, šváby, včely, mravence či mouchy (např. Broen & Moritz 1964).

Po dospění opouštějí samci své nory a v noci pátrají po norách samic. K samotnému mnohahodinovému páření dochází v noře samice (Gerhardt 1929, 1933). U sklípkánka pontického a sklípkánka černého k němu dochází v letních měsících (červenec– srpen). Vajíčka kladou samice všech druhů v létě, kokon s vajíčky zavěšují v podzemní části doupěte. Uváděné počty vajíček se pohybují mezi 44 a 161 (Broen & Moritz 1964, Broen 1965). Za tři až čtyři roky dospějí (Bri stowe 1958). Samice se mohou dožít 8–10 let (Schwendinger 1990).

Ak máte záujem dozvedieť sa viacej článok je voľne prístupný na internete. Zaujímavé je hlavne šírenie mláďat na nové lokality pomocou vetra, biotopy viazané na určitú vegetáciu a typ pôdy.


View Larger Maphttps://maps.google.com/maps/ms?msa=0&m ... urce=embed[/gmap]

Keďže GPS súradnice sú voľne dostupné uverejňujem aj mapu výskytu zúženú len na okolie Prahy. Upozorňujem všetkých špekulantov. Atypus spp. sú zaradené do červených kníh všetkých stredoeurópskych krajín. Atypus muralis je zaradení do Červenej knihy Slovenskej a Českej republiky. Na Slovensku je zákonom chránený. V prípade, že tento druh nájdete je dobré o lokalite upovedomiť arachnológou. Hlavne ho nezbierajte pretože tento druh potrebuje pre dobré životné prosperovanie hibernovať čo mu nedokážete zabezpečiť.

Užívateľov profilový obrázok
Sceptic
Administrátor stránky
Príspevky: 2392
Dátum registrácie: 28. Decembra 2005, 16:20
Bydlisko: ZA
Kontaktovať užívateľa:
Re: Atypus muralis(Atypidae)Mygalomorphae

Príspevok od užívateľa Sceptic » 18. Júna 2013, 22:59

Atypus muralis v Sprašovej rokline u Zeměch

Dátum: 16.5 a 16.6.2013
Cieľ: Sprašová roklina u Zeměch
Dôvod: Pozorovanie Atypus muralis vo voľnej prírode

Sprašová roklina u Zeměch je prírodná pamiatka. Predstavuje jeden z dvoch sprašových profilov umožňujúcich v Stredočeskej oblasti štúdium relatívne úplného sledu sedimentov posledného glaciálneho cyklu. Rokliny je vyvinutá ako mladý eróznej zárez na starej úvozovej ceste, ktorý v dĺžke asi 350 m zasahuje v priemere 5-10 m pod úroveň okolitého terénu. Najvyššia sprašová stena dosahuje výšku 19 m. Na oboch stranách rokliny, zvlášť potom v strednej časti severnej steny, vystupujú fosílne pôdy. Spraše sa tu ukladali asi 200 tisíc rokov a striedanie dôb ľadových a medziľadových je viditeľné v podobe svetlých a tmavých pruhov pôdy. V roku 1993 bol prevedený asanačný zásah a odstránila sa časť drevín.

16.5.2013
Ráno mrholilo čo nedávalo dobré vyhliadky pri ďalšom postupe v danej lokalite. Hneď pri príchode do Kralúp Nad Vltavou už pršalo, napriek tomu vstupujeme do Sprašovej rokliny u Zeměchů. Tak mal pokračovať pôvodný plán, pretože hneď na začiatku zle odbočujeme a ideme mimo vyznačenú trasu, pričom sme neboli vo vnútri Sprašovej rokliny ale na jej okraji. Po 20 minútach brodenia vysokou trávou, silnejúcom daždi a následným krkolomným zostupom po menej strmej strane rokliny prichádzame na prvú lokalitu predpokladaného výskytu Atypus muralis. Vieme, že lokality sú na začiatku a na konci údolia a biotop by mal byť viazaný na určitý typ rastlín a pôdy s nízkym pokrytom machového a kerového poschodia. Vďaka výdatnému dažďu bol terén viac menej rozmočený a úpätia svahov boli veľmi ťažko dostupné. Hlavne cesta dole, keď už niekto mal to šťastie a dokázal udržať nepriazeň terénu v rozumných medziach. Nebezpečenstvo hrozilo najme z možného uvoľnenia sprašových sedimentov, ktoré sa otrhávajú zo stien vo forme pieskových balvanov. Zhruba po dvoch hodinách prečesávaní celej oblasti sme nenašli ani náznak pavučinovej trubice. Vďaka nepredvídateľnému počasiu sme radšej prerušili akciu a hneď v ten deň sme sa dohodli, že to o mesiac zopakujeme a presne na deň sa tak stalo.

16.6.2013
Deň začal pekným júnovým počasím. Prekvapením bolo, že roklina sa ešte nespamätala z vytrvalých dažďov a terén bol miestami horší ako predchádzajúci výlet. Cesta v rokline bola pokrytá silným nánosom bahna zo sedimentov a prírodnú blokádu dotvárali zo stien odtrhnuté väčšie kusy spraše, cez ktoré bolo potreba v niektorých miestach kľučkovať. Po hodine prečesávania v údolí s nulovým výsledkom to opäť vyzeralo, že sa nám nepodarí nájsť primárny cieľ cesty. Nedalo sa nič robiť a ako poslednú šancu sme zvolili hranu rokliny, tento krát opačnú ako naposledy, priamo nad sprašovou stenou vo výške okolo 19 metrov. Po dosiahnutí predpokladaného miesta, kde by sa mohol Atypus muralis vyskytovať sme sa rozdelili a pokračovali v prehľadávaní lokality tak aby sme zbytočne nenarušovali biotop. Nižšie položené časti na začiatku stúpania boli opäť rozmočené, ale okraje rokliny boli suché a obrastené vysokým trávovým porastom. Práve medzi týmto trávovým porastom sa týčila prvá pavučinová trubica, ktorej vyústenie z nory bolo asi 10 cm nad povrchom zeme. Rozptyl jednotlivých nôr nebol veľký a naokolo sme nachádzali hneď niekoľko podobných, charakteristických voľne položených trubíc na povrchu pôdy. Výška a priemer trubíc nad povrchom býva rôzna, podľa toho sa dá odhadnúť veľkosť a vek tohto druhu. Opatrne sme pripraveným náradím začali naokolo jednej z nôr vykopávať zeminu. Postupne sa pred nami objavovala dlhá hodvábna chodba v ktorej pavúk počas celého svojho života prebýva okrem dospelých samcov. Vedeli sme o bežnej hĺbke nory v priemere 10-20 cm ale zároveň sme boli podľa prof. Buchara oboznámení, že práve na tejto lokalite sú nory hlboké až 50 cm. Zhruba po 35 cm sme konečne narazili na samicu Atypus muralis. Ešte pár pomalých pohybov pinzetou a pred nami sa objavil pavúk s nemotorným pohybom, prekvapený slnečnými lúčmi, keďže celý svoj život prežíva mimo denné svetlo. Na začiatku vcelku pokojný jedinec ale po následnej aklimatizácií nasledovala ukážka obranného postoja. Samičku Atypusa sme na chvíľu premiestnili do plastovej nádoby na bližšie pozorovanie. Po vykopaní jedného jedinca sme nechceli zbytočnými zásahmi narušovať vzácny biotop ohrozeného druhu. Nasledovalo fotenie a vrátenie samice spať do voľnej prírody, pretože tam patrí a tam je potrebná.


Obrázok
Obrázok
Obrázok
Obrázok

Kód: Vybrať všetko

http://www.toulkypocechach.com/sprasova.php
Řezáč M. 2009. Rozšíření a ochrana pavouků sklípkánků (Araneae: Atypus spp.) v České republice. Příroda, Praha, 28: 3–43.


Napísať odpoveď