Lycosa singoriensis-vzácný prvek středoevropské fauny
Moderátori: Sceptic, bebekexxx
-
- skúsený chovateľ
- Príspevky: 88
- Dátum registrácie: 20. Januára 2009, 19:48
- Bydlisko: Zlin
- Kontaktovať užívateľa:
Lycosa singoriensis-vzácný prvek středoevropské fauny
Podřád-Araneomorphae
Čeleď-Lycosidae-(Sundevall, 1833)
Rod-Lycosa-(Latreille, 1804)
Druh-Lycosa singoriensis (Laxmann, 1770)
Velikost-2.5-3.5cm tělo v rozpětí nohou kolem 8-10cm
Biotop-hydrobiont,rovinné ekotony s nízkou vegetací,ruderálie podél vodních toků.
Výskyt-jihozápad Číny,Mongolsko,Azerbadžán,palearkt-šíření podél toků.
Někde jsem slyšel názor, že kdyby na světě existovali pavouci velikosti vzrostlého psa, byli by to jedni z nejnebezpečnějších tvorů v historii Země.
Příroda vybavila tyto predátory tak úžasnými schopnostmi, že i nejdravější šelma by proti nim vypadala jako bezbranný beránek. Když pozoruji způsob vyhledávání kořisti a bleskového lovu některých velkých slíďáků, běhá mi z takové představy mráz po zádech.
Název Lycosa (odvozen od slova Lykaon,což bylo dle starých bájí jméno arabského krále prokletého ve vlka), napovídá, že jde o pavouky, kteří se postupem času přispůsobili k životu v oblastech s nedostatkem potravy jako jsou např.stepy nebo polopouště.Svou kořist pronásledují jako vlci a z bezprostřední blízkosti se jí skokem zmocní a ochromí ji jedem.
Jeden z největších zástupců tohoto rodu a vlastně celé čeledi druh Lycosa singoriensis se v posledních 70ti letech začal ostrůvkovitě vyskytovat i ve střední Evropě.
Je to jeden z nejznámějších dokladů o šíření teplomilných druhů, po uplynutí malé doby ledové, do oblastí středoevropského termofytika. Slí'dák tatarský(strehúň škvrnitý) se začal šířit ihned s počátkem ústupu čel ledovců do vyšších poloh, neboť v Maďarsku se poprvé objevil právě v polovině 18 století. Odtud postupoval proti proudu Dunaje a jeho přítoku až do poloviny 20. století, kdy dosáhl měst Šumperka a Přerova na Moravě(Kratochvil, 1950). Během 60tých let však proces ustal a jeho areál se začal zmenšovat.
Způsob chování, vývojový cyklus a rozšíření slíďáka tatarského je už dlouhá léta předmětem mého bádání. Ostrůvkovité nálezy mne utvrzovaly k doměnce, že by se na jižní Moravě mohla vyskytovat drobná populace, která má za příznivých klimatických podmínek tendence expandovat a kolonizovat vhodné biotopy.
Je to charakteristitcký zástupce fotobiotních(s denní aktivitou) a hemihygrofilních(druh s určitou vazbou na okolí vodního ekosystému) pavoučích forem.Expanze je z velké části závislá na přiznivém období podzimu bez větších teplotních výkyv,kdy dospívají samci,opouštějí své nory a vydávají se hledat samice ke spáření.Období námluv trvá od konce září až do začátku listopadu.Pro zdárný vývoj všech stádií se ukazuje nástup časného a teplého jara s dostatkem slunných dní, které příznivě ovlivňují lokality bohaté jak na potravu pro mláďata,tak obzvláště jejich vývoj v kokonech.Foto-adult female,adult male,biotop Lycosa singoriensis
Lycosa singoriensis si vyhrabává až 30 cm hlubokou zemní noru, jejíž vnitřní stěna je vystlána pavučinou a zakončena komůrkou,kde pavouk prodělává dormance. Ústí nory má průměr asi jako myší díra, pavučina přečnívá povrch půdy a je zde vyztužena spředenými stébly trávy a dalších rostlin. Den tráví pavouk vyhříváním zvláště samice s mláďaty,nebo při nepřízni počasí hluboko v noře, večer noru opouští a vydává se na lov....Dospelý jedinec buduje za život více úkrytů,které v nočních hodínách střídá.Domníváme se,že si tak slíďák mapuje své lovné teritorium.
Druh byl považován v České Republice za vymizelý. V roce 2007 znovu objeven. V současné době je společně s dalšími unikáty navržen k druhové ochraně. Na Slovensku vzácný a zákonem chráněný. Lokalit i populací není mnoho, ale dá se předpokládat šíření. Tento druh zřejmě nemá vyhraněný typ ke kolonizaci, navíc většina lokalit výskytu u nás patří mezi tzv. druhotné (vytvořené člověkem) a tak jeho ochrana na území ČR nebude jednoduchá. Tento druh je pro svou atraktivitu ohrožen i sběrem. Je to významný prvek naší arachnofauny, jediný představitel rodu Lycosa ve střední Evropě.
Čeleď-Lycosidae-(Sundevall, 1833)
Rod-Lycosa-(Latreille, 1804)
Druh-Lycosa singoriensis (Laxmann, 1770)
Velikost-2.5-3.5cm tělo v rozpětí nohou kolem 8-10cm
Biotop-hydrobiont,rovinné ekotony s nízkou vegetací,ruderálie podél vodních toků.
Výskyt-jihozápad Číny,Mongolsko,Azerbadžán,palearkt-šíření podél toků.
Někde jsem slyšel názor, že kdyby na světě existovali pavouci velikosti vzrostlého psa, byli by to jedni z nejnebezpečnějších tvorů v historii Země.
Příroda vybavila tyto predátory tak úžasnými schopnostmi, že i nejdravější šelma by proti nim vypadala jako bezbranný beránek. Když pozoruji způsob vyhledávání kořisti a bleskového lovu některých velkých slíďáků, běhá mi z takové představy mráz po zádech.
Název Lycosa (odvozen od slova Lykaon,což bylo dle starých bájí jméno arabského krále prokletého ve vlka), napovídá, že jde o pavouky, kteří se postupem času přispůsobili k životu v oblastech s nedostatkem potravy jako jsou např.stepy nebo polopouště.Svou kořist pronásledují jako vlci a z bezprostřední blízkosti se jí skokem zmocní a ochromí ji jedem.
Jeden z největších zástupců tohoto rodu a vlastně celé čeledi druh Lycosa singoriensis se v posledních 70ti letech začal ostrůvkovitě vyskytovat i ve střední Evropě.
Je to jeden z nejznámějších dokladů o šíření teplomilných druhů, po uplynutí malé doby ledové, do oblastí středoevropského termofytika. Slí'dák tatarský(strehúň škvrnitý) se začal šířit ihned s počátkem ústupu čel ledovců do vyšších poloh, neboť v Maďarsku se poprvé objevil právě v polovině 18 století. Odtud postupoval proti proudu Dunaje a jeho přítoku až do poloviny 20. století, kdy dosáhl měst Šumperka a Přerova na Moravě(Kratochvil, 1950). Během 60tých let však proces ustal a jeho areál se začal zmenšovat.
Způsob chování, vývojový cyklus a rozšíření slíďáka tatarského je už dlouhá léta předmětem mého bádání. Ostrůvkovité nálezy mne utvrzovaly k doměnce, že by se na jižní Moravě mohla vyskytovat drobná populace, která má za příznivých klimatických podmínek tendence expandovat a kolonizovat vhodné biotopy.
Je to charakteristitcký zástupce fotobiotních(s denní aktivitou) a hemihygrofilních(druh s určitou vazbou na okolí vodního ekosystému) pavoučích forem.Expanze je z velké části závislá na přiznivém období podzimu bez větších teplotních výkyv,kdy dospívají samci,opouštějí své nory a vydávají se hledat samice ke spáření.Období námluv trvá od konce září až do začátku listopadu.Pro zdárný vývoj všech stádií se ukazuje nástup časného a teplého jara s dostatkem slunných dní, které příznivě ovlivňují lokality bohaté jak na potravu pro mláďata,tak obzvláště jejich vývoj v kokonech.Foto-adult female,adult male,biotop Lycosa singoriensis
Lycosa singoriensis si vyhrabává až 30 cm hlubokou zemní noru, jejíž vnitřní stěna je vystlána pavučinou a zakončena komůrkou,kde pavouk prodělává dormance. Ústí nory má průměr asi jako myší díra, pavučina přečnívá povrch půdy a je zde vyztužena spředenými stébly trávy a dalších rostlin. Den tráví pavouk vyhříváním zvláště samice s mláďaty,nebo při nepřízni počasí hluboko v noře, večer noru opouští a vydává se na lov....Dospelý jedinec buduje za život více úkrytů,které v nočních hodínách střídá.Domníváme se,že si tak slíďák mapuje své lovné teritorium.
Druh byl považován v České Republice za vymizelý. V roce 2007 znovu objeven. V současné době je společně s dalšími unikáty navržen k druhové ochraně. Na Slovensku vzácný a zákonem chráněný. Lokalit i populací není mnoho, ale dá se předpokládat šíření. Tento druh zřejmě nemá vyhraněný typ ke kolonizaci, navíc většina lokalit výskytu u nás patří mezi tzv. druhotné (vytvořené člověkem) a tak jeho ochrana na území ČR nebude jednoduchá. Tento druh je pro svou atraktivitu ohrožen i sběrem. Je to významný prvek naší arachnofauny, jediný představitel rodu Lycosa ve střední Evropě.
Naposledy upravil/-a smiguel v 9. Mája 2009, 09:02, upravené celkom 1 krát.
-
- skúsený chovateľ
- Príspevky: 88
- Dátum registrácie: 20. Januára 2009, 19:48
- Bydlisko: Zlin
- Kontaktovať užívateľa:
Pavouk je to unikátní,ale právě jeho atraktivita jej může dovezt na pokraj vyhynutí.Na Slovensku je jice hojnější populace,ale na druhou stranu většina lokalit které monitorujeme je ohrožená antropogennimi vlivy.Zajímalo by mne,zda se z vašeho kokonu vylíhnou mláďata,neboť v přírodě vytvářejí samice kokony až na jaro po hibernaci,která je pro fyziologii nezbytná.Rád bych ti připoměl,že druh Lycosa singoriensis je na Slovensku zákonem chráněný druh