drahokam mezi pavouky- skakavka rudopásá(Philaeus chrysops)
Moderátori: Sceptic, bebekexxx
-
- skúsený chovateľ
- Príspevky: 88
- Dátum registrácie: 20. Januára 2009, 19:48
- Bydlisko: Zlin
- Kontaktovať užívateľa:
drahokam mezi pavouky- skakavka rudopásá(Philaeus chrysops)
Podřád - Araneomorphae
Čeleď - Salticidae(Blackwall,1841)
Rod -Philaeus(Thorell,1869)
Druh - Philaeus chrysops(Poda,1761)
Velikost - samec 0.7 - samice -1.8cm v těle
P. chrysops je považován za největší druh skákavky ve střední Evropě.
Velikost samců na lokalitách je variabilní, pozorované rozdíly - Děvín - 28.4/07 (Macík&Korba/07) nález samců v průměru 8mm, někteří však měli doslova trpasličí rozměry 4mm, naopak náš největší pozorovaný jedinec měl 1.7cm - Děvín - 28.4/07 (Macík&Korba/07)
Historie systématiky - dle Platnicka- P. bilineatus (Walckenaer, 1825) = P. chrysops (Poda, 1761) (Prószyn'ski, 1971d: 249).
Nomen dubium:
P. quadrifasciatus (Grube, 1861: 175, f, Russia, originally in Attus) -- Prószyn'ski, 1971c: 206; Logunov & Marusik, 2001: 258.
mf albovariegatus (Simon, 1868)....................Spain, Sicily [urn:lsid:amnh.org:spidersp:035508]
Dendryphantes albo-variegatus Simon, 1868b: 723 (Dmf).
Attus albo-variegatus Simon, 1871: 189.
P. albo-variegatus Simon, 1876a: 51.
Výskyt- Palearkt
Skákavky jsou bezesporu považovány za jednu z nejrozmanitějších a nejprogresivnějšíh skupin arachnidů a určitě málokomu z vás unikl jejich naprosto fascinující spůsob lovu, který nemá v pavoučí říši obdoby.
Bylo by škoda, se alespoň v základní biologii o nich nezmínit.
Několikrát jsem měl možnost v tropech pozorovat velké druhy rodu Phidippus nebo Corythalia, které se s naprostou přesností vrhaly na kořit až do vzdálenosti 1.m. Podoně jako tito soukmenovci, dokáže i Philaeus obratně manévrovat a v mnohém si nic nezadá s morologicky příbuzným rodem Phidippus.
O to větší radost jsem měl při mém prvním sekání s velkou skákavkou rudopásou na krasech Pavlovských kopců, kde společně s rody Eresus a Atypus dotváří unikátní celek vzácné stepní arachnocenozy.
Biologie - Zbarvení obou pohlaví se od sebe značně odlišuje. Výraznější samci mají černou hlavohruď s kontrastujícím zářivě červeným abdomenem s podélným černým olemovaným ornamentem, který může mít uvnitř ještě červenou skvrnu. Končetiny jsou částečně bílé hustě ochlupené, oba přední páry od pately až po poslední článek pokryté zářivě načervenalými až nažloutlými chloupky.
Skákavky využivaji k lovu kořisti svůj dobře vyvynutý zrak, který patři v pavouči říši k nejlepším. Jsou schopny identifikovat vhodnou kořist až na vzdálenost 50ti cm, přičemž rozeznávají i nepohybující se kořist, k tomu jim napomáha velké a učelově seskupené očí, vodorovně rozmístěné na přídi hlavohrudi tak, že čtyři z osmi jsou rovnoměrně v jedné řadě, přičemž střední dvě jsou mnohem větší, zbývající dvě jsou po stranách a vnímají pohyb v nejbližším okolí.
V případě zaregistrování pohybujícího se objektu se k němu otočí celým tělem a zaměři své přední velké oči, které jsou diferencované a mají schopnost přesnější identifikaci cíle. Potravu loví podobně jako slíďáci, plíží se za kořistí a využivají překvapení bleskového útoku za pomoci skoku a následovného kousnutí. Pavouk se jistí hedvábným "bezpečnostním" vláknem, které při pozorování tzv. ukotvuje. Význam této "pavučinové kotvy" má za účel udržet skákavku v lepší manévrovací pozici, jak na kolmém povrchu, tak co nejblíže od kořisti i v připadě že mine cíl.
Samice jsou mnohem více zavalitější, převažují tmavé až šedé ornamenty s bílým lemem. Charakteristickým znakem u obou pohlaví je zřetelná bílá skvrna tvořená seskupením chloupků, kterou nalezneme hned za ložiskem předních očí.
Nápadně zbarvení samci tohoto druhu na první pohled připomínají podobně vybarvené samečky stepníků rodu Eresus, kresba je však na abdomenu zcela odlišná.
Začátkem jara dochází k námluvám, samice pak v červnu staví pod kameny pavučinová hnízda podobná skálovkám, která jsou hustě vypředená, kde následně pak ukládá vaječný kokon. Samice se o kokon stará až do vylíhnutí mláďat, která se líhnou začátkem července.
naleziště: stepní a lesostepní biotop s prvky krasu, osluněné jižně orientované skalky a suché louky. Ve středomoří pak na skalách podél pobřeží.
Na území ČR je znám jenom z nejtepléjších lokalit - Český kras a na jižní Moravě. Na Slovensku jsme je nacházeli vzácněji a to pouze na xerotermech Děvína a Slovenského krasu.
Čeleď - Salticidae(Blackwall,1841)
Rod -Philaeus(Thorell,1869)
Druh - Philaeus chrysops(Poda,1761)
Velikost - samec 0.7 - samice -1.8cm v těle
P. chrysops je považován za největší druh skákavky ve střední Evropě.
Velikost samců na lokalitách je variabilní, pozorované rozdíly - Děvín - 28.4/07 (Macík&Korba/07) nález samců v průměru 8mm, někteří však měli doslova trpasličí rozměry 4mm, naopak náš největší pozorovaný jedinec měl 1.7cm - Děvín - 28.4/07 (Macík&Korba/07)
Historie systématiky - dle Platnicka- P. bilineatus (Walckenaer, 1825) = P. chrysops (Poda, 1761) (Prószyn'ski, 1971d: 249).
Nomen dubium:
P. quadrifasciatus (Grube, 1861: 175, f, Russia, originally in Attus) -- Prószyn'ski, 1971c: 206; Logunov & Marusik, 2001: 258.
mf albovariegatus (Simon, 1868)....................Spain, Sicily [urn:lsid:amnh.org:spidersp:035508]
Dendryphantes albo-variegatus Simon, 1868b: 723 (Dmf).
Attus albo-variegatus Simon, 1871: 189.
P. albo-variegatus Simon, 1876a: 51.
Výskyt- Palearkt
Skákavky jsou bezesporu považovány za jednu z nejrozmanitějších a nejprogresivnějšíh skupin arachnidů a určitě málokomu z vás unikl jejich naprosto fascinující spůsob lovu, který nemá v pavoučí říši obdoby.
Bylo by škoda, se alespoň v základní biologii o nich nezmínit.
Několikrát jsem měl možnost v tropech pozorovat velké druhy rodu Phidippus nebo Corythalia, které se s naprostou přesností vrhaly na kořit až do vzdálenosti 1.m. Podoně jako tito soukmenovci, dokáže i Philaeus obratně manévrovat a v mnohém si nic nezadá s morologicky příbuzným rodem Phidippus.
O to větší radost jsem měl při mém prvním sekání s velkou skákavkou rudopásou na krasech Pavlovských kopců, kde společně s rody Eresus a Atypus dotváří unikátní celek vzácné stepní arachnocenozy.
Biologie - Zbarvení obou pohlaví se od sebe značně odlišuje. Výraznější samci mají černou hlavohruď s kontrastujícím zářivě červeným abdomenem s podélným černým olemovaným ornamentem, který může mít uvnitř ještě červenou skvrnu. Končetiny jsou částečně bílé hustě ochlupené, oba přední páry od pately až po poslední článek pokryté zářivě načervenalými až nažloutlými chloupky.
Skákavky využivaji k lovu kořisti svůj dobře vyvynutý zrak, který patři v pavouči říši k nejlepším. Jsou schopny identifikovat vhodnou kořist až na vzdálenost 50ti cm, přičemž rozeznávají i nepohybující se kořist, k tomu jim napomáha velké a učelově seskupené očí, vodorovně rozmístěné na přídi hlavohrudi tak, že čtyři z osmi jsou rovnoměrně v jedné řadě, přičemž střední dvě jsou mnohem větší, zbývající dvě jsou po stranách a vnímají pohyb v nejbližším okolí.
V případě zaregistrování pohybujícího se objektu se k němu otočí celým tělem a zaměři své přední velké oči, které jsou diferencované a mají schopnost přesnější identifikaci cíle. Potravu loví podobně jako slíďáci, plíží se za kořistí a využivají překvapení bleskového útoku za pomoci skoku a následovného kousnutí. Pavouk se jistí hedvábným "bezpečnostním" vláknem, které při pozorování tzv. ukotvuje. Význam této "pavučinové kotvy" má za účel udržet skákavku v lepší manévrovací pozici, jak na kolmém povrchu, tak co nejblíže od kořisti i v připadě že mine cíl.
Samice jsou mnohem více zavalitější, převažují tmavé až šedé ornamenty s bílým lemem. Charakteristickým znakem u obou pohlaví je zřetelná bílá skvrna tvořená seskupením chloupků, kterou nalezneme hned za ložiskem předních očí.
Nápadně zbarvení samci tohoto druhu na první pohled připomínají podobně vybarvené samečky stepníků rodu Eresus, kresba je však na abdomenu zcela odlišná.
Začátkem jara dochází k námluvám, samice pak v červnu staví pod kameny pavučinová hnízda podobná skálovkám, která jsou hustě vypředená, kde následně pak ukládá vaječný kokon. Samice se o kokon stará až do vylíhnutí mláďat, která se líhnou začátkem července.
naleziště: stepní a lesostepní biotop s prvky krasu, osluněné jižně orientované skalky a suché louky. Ve středomoří pak na skalách podél pobřeží.
Na území ČR je znám jenom z nejtepléjších lokalit - Český kras a na jižní Moravě. Na Slovensku jsme je nacházeli vzácněji a to pouze na xerotermech Děvína a Slovenského krasu.